Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem

21:51

v originále I Never Promised You a Rose Garden



Neslibovala jsem ti procházku růžovým sadem není úplně "letní čtení k vodě". Chci říct vůbec. Ale na druhou stranu je to skvělá alternativa, když se chcete po všech těch Papírových městech, Girlboss, Eleanor a Park vrátit zpátky na zem. Na vyjmenovaných knížkách není ani trochu špatného, ale přeci jen vidí svět z jiné perspektivy než tenhle autobiografický román Joanne Greenbergové.

Ústřední postavou je šestnáctiletá dívka jménem Debora, kterou na začátku pro její schizofrenní symptomy odvážejí rodiče do psychiatrické léčebny. (Už chápete ten rozdíl?) Ačkoliv by takový začátek mohl vypadat značně bezvýchodně a bezútěšně, kniha vyznívá ve výsledku opravdu optimisticky. Nechci prozrazovat detaily, protože si myslím, že byste si ji měli přečíst, ale kniha je

o mysli šestnáctileté dívky trpící schizofrenií, o světě v její hlavě, kde platí jiná pravidla než na Zemi, o zemi, kde se mluví jiným jazykem; je o tom, jaké to je být takhle nemocný, jak i ty nejběžnější věci jsou nadlidským úkolem a jak přežít i jeden den se svou vlastní myslí je natolik vyčerpávající, že lidé často volí fatální řešení; je o rodičích, kteří si zoufale přejí mít "normální" dceru, o zapírání a o studu; je o vztahu pacienta a terapeuta a o tom, co všechno můžeme sami sobě navykládat a nalhat a jak snadné je tomu uvěřit; je o naději, že ve skutečném světě je lépe - i se všemi jeho překážkami a strastmi - než tam, kam za vámi nikdo nemůže

Příběh je o to působivější, že je autobiografický - z pera autorky, které je dnes už 82 (!) let a žije normálním životem, napsala několik knih a ze schizofrenie se dostala.

Myslím, že takové příběěka vrátí člověka nohama na zem. V dobrém slova smyslu.

No a já už jdu číst tu Eleanor a Park, ať se zas trochu od té země odrazím:).

Tak zas příště!

Natálie

Mohlo by se vám líbit

0 komentářů