Dlouho jsem nechápala celé to haló, co okolo pečení domácího kváskového chleba je. Jak jen při vyslovení slova kvásek zasvěcení rozumně pokyvovali hlavami a hladili si vousy. Trochu směšné, trochu tajemné, trochu zajímavé; nicméně taky trochu k vyzkoušení.  A tak mi ta myšlenka na domácí pečení kynula v hlavě.

No a pak jsem se jednoho dne konečně rozhoupala.

Když jsem zjistila, jakou cestou se člověk dostane k tomu magickému kvásku, zajásala jsem. Existuje totiž kvásková mapa, na které si najdete nejbližšího souseda-pekaře, který vám dá trochu svého kvásku, a můžete začít péct. Jakékoliv sdílecí, sousedské a vypomáhací systémy mě dlouhodobě fascinují a, jakkoliv zvláštně to zní, uklidňují. Jestli jsou ještě lidé ochotni dát na mapu svůj špendlík a zvesela se s vámi o něco podělit, nebude ta dnešní doba tak hrůzostrašná, jak se v kuloárech povídá.


Milá paní Míla ze sousední vesnice promptně odepsala na můj mail a já tak brzy měla svůj vlastní kvásek a o několik hodin později i svůj vlastní - první - domácí chleba. Bylo to celé obrovský zážitek a výsledný chleba mi chutnal jako božská mana. Ale to budou spíš začátečnické růžové brýle anebo bezbřehý narcismus. Nicméně ta vůně linoucí se z trouby byla tou poslední magickou ingrediencí, která našemu domku chyběla k dokonalosti. Kváskový chleba do každé domácnosti!

A až přede mnou ode dneška vyslovíte slovo kvásek, budu taky rozumně pokyvovat hlavou a budu trochu směšná a trochu tajemná.

N.

P.S. technická: pekla jsem podle tohoto receptu)